Sancta Familia
Triáda, 2020
Knihu vytvořili bratři Tomáš a Martin Welsovi jako dárek pro své rodiče k Vánocům roku 1938. Podařilo se jim zachytit každodenní život jejich rodiny v Praze na konci třicátých let 20. století. Svazek je sestaven z dialogů a scén s výjevy z rodinného života Welsových. Autorem ilustrací je výtvarně výjimečně nadaný mladší ze sourozenců Martin.
„Sancta Familia je nejvěrnějším obrázkem středostavovství, s jakým jsem se kdy setkala. Dětská optika umožňuje jednoduchý pohled bez hlubších souvislostí, který ten život bere jako samozřejmost, již není třeba ani přikrášlovat, ani víc než dětsky kritizovat, ani nijak rozebírat. Nic zlého se tam nikomu nepřihodí. Je to pocta rodinnému stylu, v němž je všem dobře, byť už nejstaršího vypravili do ciziny. Najdeme v ní i dobový humor.“
„Kniha Sancta Familia, kterou k Vánocům 1938 pro své rodiče a babičku napsali, ilustrovali a v jednom výtisku vyrobili bratři Martin a Tomáš Welsové a kterou v prosinci 2020 vydalo nakladatelství Triáda, je mimořádná v několikerém ohledu. Především přináší mnohem sofistikovanější literární a výtvarné dílo, než bychom od třinácti- a osmnáctiletého autora předpokládali. Jedna z úvodních vět textu, „Všechny věty v této knize byly už jednou vysloveny!“, dává do pohybu významy, které jsou souladné s děním v dobové „dospělé“ literatuře. Čím více nás vyprávěcí hlas upozorňuje na to, že čtený text není nic umělého, nýbrž „jen“ záznam skutečnosti, tím více nás vlastně upomíná na to, že nečteme žádnou „skutečnost“, nýbrž slova, na základě jejichž podoby a ve skladu do vyšších celků je stvořena skutečnost nová, jedinečná, existující jen v textu a oživovaná v neopakovatelném momentu čtení.”
Ke knize jsem napsal doslov, který dává příběh do kontextu života rodiny a doby vzniku knihy. Tomáš s Martinem ji napsali na podzim roku 1938 v nejistém období mezi Mnichovem a okupací. Z rodiny jedině Tomáš přežil Holocaust tím, že se včas dostal do Anglie. Jeho potomci ke knize poskytli dobové fotografie členů rodiny.
Víc o knize
V knize se střídá čeština s němčinou, tento stav odráží tehdejší jazykovou situaci v Praze. Dále se objevuje angličtina a francouzština. Všechny texty jsou přeloženy a grafické řešení umožňuje, že je kniha jazykově přístupná nejen českému čtenáři, ale i jinojazyčným mluvčím.
Název Sancta Familia (Svatá rodina) vyjadřuje zkratkou rodinné vztahy: „Když mají dobrou náladu, mají se moc rádi, a někdy se hádají tak, že by se roztrhli. Rodina, jak má být.“ V knize jsou zaznamenány obyčejné situace: Martin prochází po ulici Na Příkopě s matkou Idou – mluví německy; na Můstku přecházejí do češtiny – tak, jak se na Václavském náměstí slušelo –, zastaví se v automatu Koruna pro vepřenku a limonádu. Později, když všichni sedí doma u jídelního stolu, vypukne vášnivá debata, proč Martin víc nesportuje – mohl by alespoň chodit bruslit – a proč má trojku z matiky. V jiné scéně otec Rudolf a jeho obchodní partner diskutují o nejnovějším politickém vývoji ve světě. Jinde se spekuluje o tom, zda Tomáš s někým chodí, a jinde zase, kdy hodlá Idina přítelkyně paní Lederkrempová emigrovat.
Bratři v knize, která vznikla necelé tři měsíce po podpisu Mnichovské dohody, předjímají budoucnost: představují si, že na jaře 1939 bude Tomáš na cestě do Ameriky. S matkou Martin vtipkuje, že, když tam jednou bude celá rodina, budou si moci v Americe otevřít rodinnou restauraci s vepřenkami. I přes humor a láskyplné škádlení prosvítá nejistota a obavy. Martin na konci knihy píše: „Rodina se do budoucna nemá čeho bát, doufejme, že brzy najde nový domov a bude pokračovat v klidu v této divadelní hře.“
Už v říjnu 1938 požádala celá rodina o emigrační vízum do Spojených států. Rudolf a Ida se oba narodili do západočeských židovských rodin. O Rudolfových předcích, chudých maloobchodnících z Rokycanska, se můžeme dočíst v pamětech U „Bernatů“, které napsal jeho otec Šimon Wels v roce 1919. Tomášovi je osmnáct, Martin je o pět let mladší. Výtvarné nadání zdědil Martin asi po otci. V době vzniku knihy byl Rudolf Wels již velmi úspěšným architektem, autorem řady zajímavých a originálních projektů.
Události se ale odvíjely jinak, než jak si bratři přáli: Tomášovi se podařilo odejít včas. V dubnu 1939, krátce po březnové okupaci, utekl přes Polsko do Velké Británie, kde za války sloužil v britské armádě. Žádost Rudolfa, Idy a jejich syna Martina byla odložena. Byli zavražděni v Osvětimi 8. března 1944.
Tomáš se vrátil do Prahy hned po válce, ale nikoho tu už neměl. To, co se z rodinného archivu zachovalo, vzal s sebou zpátky do Anglie. Později měl svou rodinu, o minulosti ale nikdy nemluvil a nikdy neotevřel krabici, ve které se zachovala i kniha Sancta Familia.